PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY / REVIEW ARTICLES Antigeny buněčné stěny hub – úskalí jejich interpretace 96 | ANESTEZIOLOGIE A INTENZIVNÍ MEDICÍNA / Anest intenziv Med. 2026;37(2):94-100 / www.aimjournal.cz Z ostatních příčin falešné pozitivity je třeba zmínit některé léky a léčivé přípravky. Zejména transfuzní přípravky [33] či krevní deriváty typu albuminu [34], koagulačních faktorů [35] nebo intravenózních imunoglobulinů [36]. Příčinou je zřejmě kontaminace při jejich výrobě. Přestože novější technologické postupy výroby toto riziko minimalizují, možnost indukce falešné pozitivity vyloučit nelze. Druhým často zmiňovaným viníkem falešné pozitivity jsou antibiotika. Beta‑D-glukan je in vitro prokazatelný v roztoku řady antibiotik zejména beta‑laktamové řady [37]. Celkové množství takto podaného antigenu je zpravidla malé a po podání dochází k jeho rychlému naředění, takže spíše není příčinou zásadního zvýšení BDG, pokud není dané antibiotikum podáváno kontinuálně a ve vysokých dávkách [38]. Jedním z možných vodítek rozpoznání těchto příčin elevace panfugálního markeru je jejich přechodná povaha. Zatímco u invazivních mykotických infekcí dochází typicky k velmi pozvolnému poklesu beta‑D-glukanu, což je zřejmě dáno postupnou a pomalou degradací fagocytovaných fungálních buněk, je pozitivita vyvolaná léky bezprostředně vázána na jejich podání a titry rychle klesají. Kontroverzní jsou data asociující bakteriemii s pozitivitou beta‑Dglukanu, zejména u Pseudomonas aeruginosa, Enterococcus faecalis nebo Enterobacterales [39–41]. Proponenti této teorie vysvětlují pozitivitu testu přítomností některých bakteriálních polysacharidů, které jsou strukturálně podobné beta‑D-glukanu fungálních patogenů a nachází se v kapsule opouzdřených grampozitivních bakterií a periplazmatickém prostoru gramnegativních bakterií. V kontrastu toho ale řada jiných autorů opakovaně prokazuje, že bakteriemie samotná je nepravděpodobnou příčinou elevace beta‑D-glukanu [42, 43]. Spojujícím článkem mezi těmito konfliktními daty může být gastrointestinální translokační původ zmíněných bakterií. Výjimkou jsou specifické bakterie připomínající houby, jako jsou nokardie, u kterých je významná pozitivita BDG opakovaně popsána [44]. Intestinální translokace při prolomení střevní bariéry (doprovázená potenciální bakteriemií) je validní možností elevace BDG bez průkazu invazivní mykotické infekce. Patří sem stavy spojené s poruchou epiteliální výstelky, jako je tomu u hemato‑onkologických pacientů s těžkou mukositidou [9] nebo u jedinců s idiopatickým střevním zánětem [45]. Preklinické animální modely navíc naznačují, že samotná sepse a septický šok jsou možnou příčinou falešné pozitivity [46]. Jiným faktorem přispívajícím k translokaci může být také změna mykobiomu a zvýšená fungální kolonizace trávicího traktu. Zhai et al. pozorovali, že u pacientů po transplantaci krvetvorných buněk předchází rozvoji invazivní kandidózy s kandidemií expanze mykobiomu s nárůstem zastoupení Candida spp. [47]. Mykotické přerůstání je pak mimo jiné popsáno také při užívání některých antibiotik [48] nebo u chronického etylismu [49]. Neopomenutelnou příčinou falešné pozitivity BDG, jejímž mechanismem je minimálně částečně poškození střevní bariéry, jsou chirurgické výkony v dutině břišní [50]. Nespolehlivost průkazu beta‑D-glukanu je svízelným problémem u pacientů s jaterní cirhózou. Důvodem je komplexní souhra změny mykobiomu společně se sníženou schopností odstraňování beta ‑D-glukanu z cirkulace [51]. Kombinace této limitace s relativně častým výskytem oportunních mykotických infekcí činí z diagnostiky mykotické infekce u této populace výzvu. Také pacienti s chronickým onemocněním ledvin mají bazálně vyšší hladiny beta‑D-glukanu. Dříve popisovaná asociace s dialyzační procedurou v dnešní době již neplatí, protože celulózové membrány nahrazují syntetické materiály, které výsledek testu neovlivňují [52]. Příčinou tak může být spíše podíl chronické inflamace, fagocytární dysfunkce a také malé množství antigenu za normálních okolností vylučované ledvinami [53]. Všechny tyto faktory shrnuté v Tabulce 1 představují kumulativní vlivy, které ve své kombinaci vedou k vysoké frekvenci falešně pozitivního výsledku BDG u neselektovaných pacientů. Galaktomanan – antigen aspergilla Aspergillus fumigatus je saprofytická houba, která může u predisponovaných jedinců způsobovat kolonizaci či invazi v dýchacích cestách. V klinické praxi se můžeme setkat s několika fenotypy onemocnění – kolonizační formou (chronická plicní aspergilóza), hypersenzitivní formou (alergická bronchopulmonální aspergilóza) a invazivní formou. Diagnostika těchto jednotek je náročná a zásadní roli hraje stanovení antigenu jejich buněčné stěny – galaktomananu. Ten je sice specifický pro fungální říši, ale nikoliv výlučně pro Aspergillus spp. Jedná se opět o komplexní polysacharid, který ale nacházíme také například u Penicillium spp., což má praktické dopady v intepretaci jeho stanovení. Naopak poměrně s jistotou víme, že kvasinkami produkován není, ačkoliv i u nich lze prokazovat podobné, i když jinak chemicky komponované manany. Stanovení galaktomananu v séru má z pochopitelných důvodů význam zejména v diagnostice invazivních forem aspergilózy. Zda se jedná o přímý marker angioinvaze s jistotou nevíme. Některé nepřímé signály ale ukazují, že tato relativně velká molekula volně nepřestupuje endoteliální bariéru plicních kapilár a k průkazu antigenemie je tak angioinvaze pravděpodobně nezbytná [54]. Studie a metaanalýzy zkoumající tento test opět ukazují široký rozptyl senzitivity 0–100 % Tab. 1. Příčiny nepřesnosti stanovení beta-D-glukanu falešná negativita infekce některými mikromycetami neprodukujícími BDG (Cryptococcus, Mucor, Blastomyces spp.) infekce specifickými zástupci mikromycet jinak produkujících BDG (C. auris, C. parapsilosis) hluboce uložené mykotické infekce bez antigenemie falešná pozitivita masivní kolonizace mikroskopickými houbami léky (zejména některá antibiotika ve vysokých dávkách) bakterie (dominantně Nocardia spp., nelze vyloučit i u bakteriemie způsobené jinými bakteriemi, prototypicky Pseudomonas, E. faecalis nebo Enterobacterales) transfuzní přípravky a krevní deriváty (zejména intravenózní imunoglobuliny, albumin a koagulační faktory) chirurgické operace (především rozsáhlé intraabdominální výkony) stavy zvyšující propustnost gastrointestinální bariéry (neinfekční i infekční příčiny mukositidy včetně sepse, šokových stavů a idiopatických střevních zánětů) změna mykobiomu (některá antibiotika, chronický alkoholismus, cirhóza) jaterní cirhóza (kombinovaným mechanismem imunitní dysregulace, snížené clearance antigenu a změnou mykobiomu) chronická renální dysfunkce (kombinovaným mechanismem chronické inflamace, fagocytární dysfunkce a snížené clearance, vliv samotné dialýzy je pravděpodobně minimální)
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=